Konfigurace Biosu
K čemu to je
I když bývá počítač nastaven přímo od výrobce je dobré vědět jak a kde toto nastavení měnit. A obzvlášť v okamžiku kdy PC zatvrzele odmítá nastartovat, jednotlivé komponenty přestanou pracovat spolehlivě nebo je-li třeba rozšířit počítač o další části. V tom to okamžiku je třeba vzít nevědomí přítomnost programu SETUP pro nastavení počítače. Z výroby bývá většina počítačů všelijak. kdo v takovém případě nasadí ty správné páky, může ze systému ještě vyždímat trochu výkonu navíc.
Krásný příklad toho, jak osudový účinek mohou mít nastavení systému BIOS, předvádí instalace systému Windows 95. pokud se instalace opakovaně hroutí bez jakéhokoliv zjevného důvodu, hledáme zpočátku chybu téměř vždy úplně někde jinde. A přitom příčinou všeho trápení bývá ochrana proti virům, aktivovaná v nastavení systému BIOS. Proto se vždy vyplatí podrobněji se seznámit se všemi potřebnými funkcemi.
BIOS obsahuje program SETUP pro nastavení systému BIOS, je to malý program, který je součástí systému BIOS a pomocí něho pak lze sytém konfigurovat. Tímto způsobem počítači sdělujeme, jaký je jeho vlastně obsah. Jsou zde také uložený i tak triviální informace, jako je například datum čas. Čertovo kopýtko tkví v tom , že v principu je každý druh základní desky vybaven vlastní variantou systému BIOS, která je speciálně vyvinuta pro tuto desku. Proto se není co divit, jestliže ve vašem setupu pro nastavení systému BIOS některé hodnoty, zde popisované, nevyskytují, nebo se nacházejí na jiném místě a pod odlišným označením.
Na počítačích se setkáváme s programy SETUP pro nastavení počítačů od následujících výrobců: American Megatrends (AMI) Award nebo Phoenix. Velmi snadno zjistíte, který se používá ve vašem počítači. Při každém startu počítače se tento program ohlásí krátkou správou na obrazovce, která říká jak se do programu Setup dostat. Jakkoliv je volání programu odlišné, po jeho spuštění zavládne většinou jednota. Většina zástupců systému BIOS obvykle nabízí standardní nastavení CMOS a rozšířené nastavení.
Standardní nastavení CMOS
V této nabídce programu se vždy nachází základní informace o datu, času a dále o počtu a typu disketových mechanik a disků. konfigurace pracovní paměti už dávno nezpůsobuje problémy. Pokud obsadíme desku větší kapacitou RAM, všechny moderní desky automaticky poznají její přírůstek. Udané hodnoty vždy proto odpovídají nenovějšímu stavu.
Zcela jinak se program chová při zadávaní údajů o použitém disku, jež jsou rovněž uvedeny ve standardním nastavením CMOS. Zde do značné míry záleží na tom jaký disk a jaký řadič používáme. U disků IDE a EIDE se však zadávají o počtu cylindrů, záznamových hlaviček, klidové poloze hlaviček a počtu sektorů, které disk obsahuje. výjimkou jsou disky SCSI, které se ovládají pomocí systému BIOS řidiče SCSI. Tato nastavení disků se obvykle měnit nebude. V případě špatného startu počítače je toto první podezřelé místo kde se nachází chyba. Systém musíme nově nakonfigurovat i v případě, že vyměňujeme nebo přidáváme disk IDE.
U starších počítačů musí uživatel zadat osobně. Dnes je tato náročná procedura zbytečná. Moderní externí paměti EIDE a některé disky IDE lze přihlásit automaticky. Vlastní procedura pak probíhá následovně. V programu SETUP se vybereme funkci IDE HDD Auto Detection. Krátce poté se objeví výběrových kritérií, jakým způsobem se má oslovovat externí paměť. Základním předpokladem je, že pomocný program disk poznal. Vlastníci disků EIDE jsou na tom lépe, protože ty se rozpoznají vždy. Pokud program disk nepoznal, je třeba hodnoty nastavit ručně.
Jestliže disk byl identifikován, je třeba zadat velice důležité hodnoty. Ve většině případu jsou k dispozici na výběr tři různé režimy: v normálním (NORMAL) režimu, režimu LBA nebo LARGE. Výběr správného režimu závisí v první řadě na operačním systému, který se bude na disku provozovat. Kdo dává přednost systému MS-DOS by rozhodně neměl zapomenout na omezení programu FDISK pro nastavení diskových úseků (partitions). Tento program není schopen rozpoznat zařízení o větším počtu válců než 1024.
V normálním režimu musíme nastavit správně všechny hodnoty, které používají starší disky IDE a řadiče IDE. Uvedenou volbu můžeme vybrat vždy, kdy se má používat disk, který nepřekračuje výše uvedená omezení. Pokud se použije disk o větší kapacitě než 504 MB, musí se (aby jej MS-DOS mohl ovládat) nastavit jeden ze zbývajících dvou režimů. Toto rozhodnutí není nijak těžké: program Autodetect ukazuje automaticky počet válců. Překročili počet válců hodnotu 1024, je třeba zvolit režim LBA.
Přihlášení druhého disku
Programy Setup moderních počítačů PCI rozlišují takzvané primární a sekundární disky. K řadiči EIDE lze připojit dva kabelové svazky. Každý s kabelových svazků je schopen ovládat dvě mechaniky. V bodu nabídky Autodetection musí být disk, z něhož se načítá operační systém, označen pro BIOS jako „master“. Při konfigurování druhé disketové jednotky záleží pouze na tom, který kabel použijeme. Pokud je druhá externí paměť připojena ke stejnému kabelu jako její předchůdce, je třeba disku, z něhož se načítá systém, sdělit, že v systému pracuje i jeho partner, označovaný jako „slave“. Jak se mají nastavit propojky je už určeno v manuálu disku.
Vyrovnávací paměť
Ve všech nových verzích programu Setup systému BIOS lze aktivovat nebo odpojit vyrovnávací paměť, instalovanou na počítači. Tato vyrovnávací paměť má kratší přístupovou dobu a mikroprocesor nemusí čekat několik taktů než mu paměť poskytne požadovaná data. V těchto pamětech bývají uložena často používaná data nebo malé úseky programu, k nimž musí mikroprocesor často přistupovat. . Zde platí pravidlo nastavit uvedené hodnoty na „eneble“.
Lze modifikovat nastavení L1 Cache Update Mode a L2 Cache Update Mode. Druhý z parametrů aktivuje takzvanou Second Level Cache, zatím co L1 zapíná vnitřní vyrovnávací paměť procesoru. Zde je třeba rozlišovat mezi dvěma principiálně odlišnými strategiemi vyrovnávací paměti: takzvanou vyrovnávací pamětí jen pro čtení a pamětí zpomaleným zápisem. Jak už z označení první paměti plyne, ukládají se do ní jen data určená ke čtení. Druhá metoda krátkodobě ukládá informace, které se mají později zapsat na disk.
Award-BIOS poskytuje na výběr dvě možnosti nastavení, označované zkratkami WT („Write Thurgh“) a WB(„Write Back“). Pokud se nastaví WT data se budou zapisovat přímo a nejsou ukládaná v vyrovnávací paměti. WB naproti tomu provádí efektivnější metodu, při níž se data ukládají do vyrovnávací paměti a na disk se ukládají, až systém je méně vytížen.
Ve stejném okně nabídek lze provést další efektivní vyladění systému. Hodnoty uvedené pod položkou Soustem Bios Cacheable rozhodně nastavíme na „enebled“. Pak se totiž velmi pomalý systém BIOS překopíruje do mnohem rychlejší pracovní paměti. Pokud se však po tom to pokusu o vyladění systému začne systém chovat nestabilně a odpírá poslušnost u aplikací využívající intenzívně grafiku, doporučuje se nastavit v Setupu v podnabídce System Bios Cacheable na hodnotu WT.
Aktivace stínové ROM
Každý počítač disponuje nejméně dvěma paměti ROM. Za prvé pamětí se systémem BIOS, která obsahuje kódy pro start systému a základní vstupní, výstupní funkce. Za druhé pamětí se systémem Video-BIOS. Tato paměť obsahuje pomocné programy systému grafické karty. V novějších počítačích PCI bývá často ještě třetí ROM se systémem BIOS řadiče SCSI.
Jelikož přístup k paměti ROM bývá deseti násobně pomalejší než k pracovní paměti RAM, snažíme se proto přenést BIOS do pracovní paměti. Tuto možnost přenosu předpokládají všechny Setupy. Kdo chce počítač pořádně rozjet, měl by zkopírovat obsah paměti ROM do podstatně rychlejší pracovní paměti. Příslušné body nabídky mají ve všech variantách setupu podobná označení jako Video Bios Shadow a System Bios Shadow, ty pak nastavíme ne „enebled“. Pokud chceme doladit ROM řadiče SCSI, musíme si nejprve zjistit adresu řadiče. A to buď v příručce nebo při startu systému se vypisuje na obrazovku. Obvykle to bývá adresní oblast paměti C8000 až CBFFF. V některých Setupech bývá oblast označena pouze C800 až CBFF. Příslušné hodnoty nastavíme na „enebled“. Výkon lze ještě zvýšit uvolníme-li tuto paměťovou oblast v položce „Cacheable“ pro vyrovnávací paměť. Ale některé karty (jako např. síťová karta) toto nastavení nedovolují, proto je třeba zabránit použití vyrovnávací pamětí pro tuto oblast nastavením na disabled nebo aktivovat funkci Non Cacheable Block.
Režim burst modus, delays a Waitstatest
U nastavení v nabídce Advanced Setup, označených jako režim burst modus, delays a Waitstatest, jde o to jak dlouhou pauzu CPU má systém vložit mezi určité akce (například mezi čtení a zápis). Zkratky 1t, 2t znamenají přestávku v délce 1 nebo 2 taktů. Tato hodnota se může snížit, ale zvýšení rychlosti je malé a tím pádem se ani neprojeví. A navíc se sytém pravděpodobně stane nestabilním. novější Setupy navíc umožňují automatickou konfiguraci, která zjišťuje optimální nastavení.
Plug-and-play
Karty tohoto typu se jednoduše zasunou do systému a počítač je automaticky rozpozná. konfiguraci zásuvných míst PCI lze nastavit v nabídce PCI-Setup. Zde se musí dávat pozor na rozdělení přerušení. U karet ISA se příslušné přerušení nastavuje pomocí propojek na kartě, na proti tomu karta PCI neví které přerušení obsazuje. Každá karta pak dostane číslo příslušného přerušení až při startu Biosu. Karta PCI proto často používá signálové vedení (jenž obsadí jeden kontakt sběrnice) s označením INTA. Příslušná nastaví se najdou i v programu Setup. Pokud chceme najít optimální variantu použije se nastavení AUTO, Setup najde příslušnou hodnotu sám. Volná přerušení (neobsazena kartami ISA) se zanesou pomocí voleb jako 1st Available IRQ nebo podobně. V některých případech se uvádí obsazená čísla přerušení kartami ISA.
Power management
Novější počítače v případě uživatelovy nečinnosti odpojí disk, sníží taktovací frekvenci procesoru a ukolébají obrazovku do hlubokého spánku. Velikost této nečinnosti lze přesně nastavit. Např. u monitoru se při prvním stupni nečinnosti zmizí obraz, pří druhém stupni se obrazovka odpojí od zdroje. Samozřejmě pak probuzení z druhého stupně trvá déle. K nastavení jednotlivých stupňů se požívá nabídka Power management, s režimy úspory např. doze, standby mode nebo suspend mode. V setupu lze i definovat události PM Events. Ty pak udávají za jakých okolností se má příslušné zařízení probudit. Uživatel pak stanoví která vedení, zařízení a přerušení je třeba sledovat. Např. při příjmu faxů plných 24 hodin se musí nastavit počítač tak, aby se rozběhl při událostech na sériovém portu, to znamená nastavit sledování přerušení od příslušného portu.
Řízení PM pomocí APM
APM (Advanced Power Management) je programové rozhraní k systému Windows a Windows 95, jenž usnadňuje zlepšuje konfiguraci mechanismů řízení spotřeby. Kde se uvažuje, že samy Windousy nejlépe vědí kdy počítač nemá co dělat. APM je přitom velice výkonný, jelikož snižuje taktovací frekvenci i mezi zadáním jednotlivých písmen s klávesnice, což pro rychlé Pentium je velká doba. Uvedené instrukce jsou pod zkratkami jako DOZE Speed (div by) nebo stdby. V případě že instalační programy kolidují s funkcemi úspory, je vhodné tyto mechanizmy vyřadit s provozu, jinak tyto instalace bývají dost často nestabilní.
BIOS bez tajemství
Ani v případě kdy počítač neobsahuje Flash-EPROM, není vše ztraceno. Pokud PC pracuje se systémem AMI-BIOS, ale program pro jeho nastavení má omezený výběr možností, pak se pomocí užitečného programu (např. Amisetup Roberta Muschela) dostaneme ke skrytým pokladům. Pomocí tohoto programu se může měnit parametry systému BIOS i když to Setup neumožňuje. Ale tady musíme dávat pozor aby se nezměnily ty parametry, jenž by vedly k havárii počítače.
Nové koště dobře mete
U většina moderních základních desek má BIOS uložený v programovatelné paměti (Flash-EPROM), již lze libovolně mazat a měnit. Toto je použito u základních desek výrobců Asus, Elitegroup nebo Intel. Potom za cenu poměrně nízkých nákladů lze systém BIOS nahradit novou verzí systému. Od nové verze systému sice nemůžeme očekávat výrazné zlepšení výkonu. Ale pokud systém odmítá přijmout novější druh přídavných karet, pak lze toto napravit výměnou systému za novější verzi.
K zápisu systému Bios do paměti je potřeba speciální program zvaný FLASH.EXE. Naleznete jej na disketě kterou výrobce přikládá. Tyto aktualizace jsou buď přístupny na Internetu nebo pro desky Asus jsou ve schránce společnosti Asus (SRN:0049-2102-48690). Majitele desek společnosti Intel a mající přístup k síti Compuserve, mohou si načíst aktuální verzi z vývojového fóra společnosti Intel (GO INTEL).
Aktualizováno: 18.08.2000
This website is copyright-protected (c) 1995-2000 by JPS
mek4test