Cook R. - Nákaza.pdf

(1898 KB) Pobierz
Prolog
Zaire, Afrika
7.
září 1976
Jedenadvacetilet�½ student biologie z Yale jménem
John Nordyke se probudil za svítání na okraji vesnice
v Zaire, severně od Bumby. Převalil se v propoceném
spacím pytli a zadíval se špinav�½m okénkem svého
nylonového horolezeckého stanu. Naslouchal přitom
zvukům tropického dešťového pralesa, smíšen�½m se
zvuky procitající vesnice. Slab�½ vánek přinášel tepl�½,
dotěrn�½ odér kravského hnoje, prolnut�½ štiplav�½m
pachem kouře ohňů, na kter�½ch se vařilo. Vysoko nad
sebou zahlédl opice, skotačící v bujné vegetaci, která
mu zakr�½vala v�½hled na oblohu.
Spal trhaně, a když vstal, cítil se nejist�½ a slab�½.
Cítil se nesporně hůř než včera večer, kdy dostal asi
hodinu po večeři záchvat zimnice a horečku. Usuzoval,
že je to malárie, i když proti ní pečlivě preventivně
užíval chinin. Problém byl ten, že se člověk nemohl
vyhnout mrakům moskytů, které se každ�½ večer
vynořovaly ze skryt�½ch jezírek v bažinaté džungli.
Váhavou chůzí zamířil do vesnice, aby se vyptal na
nejbližší kliniku. Nějak�½ potuln�½ mnich mu řekl, že v
Jambuku, městečku vzdáleném několik kilometrů na
v�½chod, je belgická misijní nemocnice. John, kterému
bylo špatně a bál se, rychle sbalil tábor, nacpal si stan a
spací pytel do ruksaku a vyrazil do Jambuku.
John na šest měsíců přerušil studium, aby mohl
fotografovat africká zvířata, jako třeba gorilu horskou,
kter�½m hrozilo vyhubení. Byl to jeho chlapeck�½ sen –
kráčet ve stopách slavn�½ch badatelů devatenáctého
století, kteří jako první prozkoumali Temnou Afriku.
Jambuku bylo jen o málo větší než vesnice, z níž
právě odešel, a misijní nemocnice nevzbuzovala
velkou důvěru. Byla to jen chatrná skupina budov ze
škvárobetonov�½ch tvárnic, které vesměs naléhavě
potřebovaly opravu. Střechy byly buď z rezivějícího
vlnitého plechu, nebo doškové, jako u domorod�½ch
ch�½ší, a po elektřině ani stopy.
Johna přijala nejprve jeptiška oděná v tradičním
rouchu a znalá pouze francouzštiny a pak musel čekat
v zástupu domorodců ve všech stupních debility a
nemocnosti. Při pohledu na ostatní pacienty uvažoval,
jestli tady nechytne nejspíš něco ještě horšího, než už
má. Nakonec ho přijal usoužen�½ belgick�½ doktor, kter�½
uměl trochu anglicky, i když ne moc. Prohlídka byla
rychlá, a jak už John tušil, diagnóza zněla na „nával“
malárie. Lékař naordinoval injekci chininu a poradil
Johnovi, aby se vrátil, kdyby mu do zítřka nebylo líp.
Po prohlídce poslali Johna do ošetřovny, aby si ve
frontě počkal na injekci. Tehdy si všiml
nedostatečného zabezpečení asepse. Sestra neměla
jednorázové jehly, ale střídala jen tři injekční
stříkačky. John si byl jist�½, že jejich krátk�½ pobyt ve
sterilizačním roztoku nestačí k tomu, aby je zbavil
choroboplodn�½ch zárodků. Kromě toho je sestra lovila
z tekutiny prsty.
Když na něj přišla řada, chtěl něco říci, ale jeho
francouzština nebyla dostatečně plynná a věděl, že lék
potřebuje. Bylo to pro něj těžké rozhodnutí, ale v této
chvíli nezbytné.
Během následujících několika dní byl John rád, že
mlčel, protože se brzy začal cítit lépe. Zůstal v oblasti
Jambuku a zab�½val se fotografováním příslušníků
kmene Budza. Byli to vášniví lovci, dychtiví předvádět
svou zdatnost plavovlasému cizinci. Třetí den se John
připravoval k návratu na řeku Zaire ve stopách
Henryho Stanleye, když se jeho zdravotní stav prudce
změnil k horšímu. První, čeho si všiml, byla úporná
bolest hlavy, následovaná v rychlém sledu zimnicí,
horečkou, nauseou a průjmem. Doufal, že to přejde,
Zgłoś jeśli naruszono regulamin